Maya obra

3K 22 2 Writer: attackofthe50ftbitch útokem na 50ftbitch
podle útočí na 50ftbitch Sledovat podíl
  • Sdílet prostřednictvím e-mailu
  • Report Story
Odeslat Poslat příteli Sdílet
  • Sdílet prostřednictvím e-mailu
  • Report Story

Maya POV
Čekám před svým pokojem dobrých 20 minut, než se rozhodnu čelit maličké osobě. Měl jsem tolik otázek a upřímně jsem si nebyl jistý, zda jsem celou halucinaci jen halucinoval. Přinesu si malý kříž pro případ, že je bytost posedlá. Zhluboka se nadechnu a otevřu dveře. Ujistil jsem se, že budu ostražití, a pomalu se vklouznu zpět do svého pokoje. Podívám se na sklo překvapeně, když vidím malou dívku ležící na zádech se zavřenýma očima. Zmatený, položil jsem kříž a popadl učebnici. Váhavě jsem sevřel sklenici, v druhé ruce zvedl učebnici pro případ, že by se pokusila pohnout. Nakonec vytáhnu sklenici a pozoruji malou holčičku. Asi po deseti vteřinách se ještě nehýbala, ale já jsem pro tento trik padl už předtím. Zavřenýma očima zavřenýma očima a udělám dívce malou šťouchnutí prstem. Nic. Trochu se uvolním, položím knihu a přiblíží se blíž. Podívám se jí nahoru a dolů. Bylo to příliš realistické na to, aby to byla panenka, ve skutečnosti ... vypadá docela povědomě. Používám pinky, abych ji tak lehce naklonila, abych mohl lépe vidět její tvář.
'Co to k čertu? Je to Zoey? “
Tento malý člověk vypadal přesně jako ta holka Zoey v mé chemii.
Můj zájem rostl a díval se na její nepohyblivé tělo.
'Ach bože, zabil jsem ji?'
Cítím se, jako bych zvracel. Modlím se, abych nezabil tohoto nepatrného člověka, který byl možná někdo z mé třídy. Chvěle se snažím blíže podívat, abych zjistil, zda dýchá. Při další prohlídce jsem viděl, jak se její malá malá prsa pohybovala nahoru a dolů. Vlna úlevy mi přejde. Zavřela jsem oči a masírovala můj chrám, abych se zabalila svou mysl kolem celé této situace. 'Dobře, mám na prádelníku omdleného Zoeye, co mám dělat teď?'
Rozhodl jsem se, že by nebyl dobrý nápad zapojit ještě další lidi, potřebuji více informací, než začnu šířit zprávy o skutečné živé zmenšené dívce. Opatrně jsem na ni položil sklenici. Vyhodím zedník sklenici plnou tužek a položím ji na stůl. Chodím do koupelny, abych chytil nějaký toaletní papír, aby šňůru na dno s něčím měkkým. Potom si vezmu nůžky a propíchnu pár děr ve víku. Usmívám se, spokojen s mou prací.
Snažím se ji zvednout, ale po ucítení její křehké paže se rozhodnu riskovat. Popadl jsem tkáň a pomalu ji tlačil přes komodu, až konečně udělal krátký pád do dlaně. Cítil jsem se špatně, když jsem ji přemísťoval, jako bych ze svého stolu odstěhoval špínu.
Byl to záhadný pocit, mít život celé osoby v dlani. Vypadala tak maličko ve srovnání se mnou, nebyla ani tak velká jako moje malíčko. Byla tak roztomilá! Rozhodl jsem se přestat na ni upřeně hledět, protože jsem nedostal povolení ji držet a nedokážu si představit, že by se probudil do obří tváře, která na tebe zírá.
Naklonila jsem sklenici a nechala ji postupně klouzat na dno. Nakonec uzavřete sklenici nasazením víka. Teď už jen musím počkat, až se probudí.